Peter Habeler kolo

Výlet na chatu kolem Olpereru - nejvyšší hory Wipptalu.

Po své první loňské túře na chatu jsem byl tak nadšený, že jsem chtěl letos podniknout další dálkovou túru. Protože v našem regionu existují dvě chatařské túry, odvážil jsem se nyní na druhou z nich: Peter Habeler tour. Tato vysokohorská túra nás během pěti dnů provedla kolem nejvyšší hory údolí Wipptal: Olperer ve výšce 3 476 metrů.

Po krátkém prostudování dokumentů a trasy bylo jasné, že musíme překonat celkem 56 km a 8 460 výškových metrů. Na okruhu Petera Habelera je 6 horských chat, což znamená, že túru lze rozdělit do 7 denních etap. Samozřejmě si můžete trasu zkrátit a sestoupit dříve, pokud nemáte tolik času, nevyhovuje vám počasí nebo byste raději kombinovali denní etapy. To je však možné pouze v případě, že jste ve špičkové fyzické kondici a máte již nějaké vysokohorské zkušenosti. V našem případě jsme se rozhodli vynechat nocleh na chatě Olperer Hütte a na chatě Landshuter Europahütte, protože jsme neměli tolik času. Na túru jsme záměrně vyrazili v neděli, protože je známo, že v týdnu se toho děje méně. Chaty jsou obvykle dobře obsazené, zejména o víkendech. Tentokrát jsme jeli v prvním červencovém týdnu a kvůli velkému množství sněhu v zimě jsme museli po cestě překonat spoustu sněhových polí. S dobrou obuví a turistickými holemi to však bylo docela dobře zvládnutelné. Díky bohu mají téměř všechny chaty sušáky na boty s topnými tyčemi!

Interaktivní mapa s trasou a popisem byla velmi užitečná pro plánování: Klikněte zde

1. den: parkoviště Vals Geraer Hütte (1 350 m) - Geraer Hütte (2 324 m), doba chůze: cca 3 hod.

Vzhledem k předpovídanému horku jsme vyrazili brzy ráno do horolezecké vesnice Vals, kde jsme na parkovišti u chaty Geraer Hütte zaparkovali auto. O našem záměru nás informovalo oznámení v autě, abychom nechtěně nevyvolali pátrací akci horské služby. Lepší se pojistit, než litovat! Po tříhodinovém výstupu jsme dorazili k chatě, a protože jsme se stále cítili opravdu fit, vydali jsme se na výlet do bývalého molybdenového dolu pod Alpeiner Scharte ve výšce 2850 metrů. Velmi zajímavé! Po cestě bylo stále hodně sněhu a zejména na zpáteční cestě jsme byli neustále po pás ve sněhu. Samozřejmě to byla i tak velká zábava, zejména "lyžování" po měkkých sněhových polích. Boty jsme však měli úplně promočené. Večer nás čekalo velmi dobré jídlo a zasloužený Aperol Spritz. Ten sice nebyl na jídelním lístku, ale na rodinu Lanthalerových z Jižního Tyrolska je vždycky spolehnutí! ?

Den 2: Geraer Hütte (2 324 m) - Tuxer Joch Haus (2 316 m), doba chůze: cca 4 h

Po výborné snídani formou švédských stolů jsme brzy vyrazili směrem k Tuxer Joch, protože na odpoledne byly předpovězeny bouřky. Nejprve jsme se vydali ke Steinernen Lamm, přechodu do horolezecké vesnice Schmirn, a pak do zadního údolí Wildlahnertal přímo pod Olperer. Byl to impozantní pohled na masy sněhu a ledovce! Na Kleegrubenscharte jsme se rozhodli podniknout výlet na vrchol nedaleké Schöberspitze (2 602 m). Byly odtud nádherné výhledy na Zillertalské Alpy a jezero Ramsgruben pod nimi. Po Kleegrubenscharte jsme sestoupili do Kaserer Winkl a přešli na druhou stranu hory na druhém konci údolí. Zde začínal strmý výstup na Frauenwand, kde jsme si cestou užívali sluníčka. Z nejvyššího bodu to byl méně namáhavý výstup a asi hodinový sestup k Tuxer Joch Haus, který označuje přechod do Zillertalu. Tento úsek jsme absolvovali v běhu, protože se náhle objevily tmavé mraky. Došli jsme až k chatě, aniž bychom zmokli, ale pak začalo pršet jako z konve.

Den 3: Tuxer Joch Haus (2 316 m) - Friesenberghaus (2 498 m), doba chůze: cca 5 h

Ve třetí etapě jsme se museli rozhodnout ráno, protože Friesenbergscharte byla v podstatě stále uzavřená. Měli bychom se pokusit o výstup, nebo zvolit bezpečnější variantu se sestupem do údolí a cestou autobusem? Po dlouhém couvání a dlouhé diskusi s majitelem chaty a ostatními turisty jsme se řídili našimi dobrodružnými instinkty a vydali se směrem ke Spannagelhausu a Scharte. Stoupání lyžařským areálem s širokou silnicí a lanovkami nad našimi hlavami bylo trochu zvláštní. Po cestě skotačil nespočet svišťů. Zpětně viděno to byla neuvážená akce, protože ani počasí nebylo ten den úplně jisté. Na druhou stranu cesta byla až na četná sněhová pole v pořádku. Do sedla ve výšce 2 911 metrů jsme dorazili bez problémů a na vrcholu jsme si dokonce užili pár slunečních paprsků. Ze sedla jsme pak sestoupili k Friesenberghausu, který už byl vidět. Sestup byl snadný, až na poslední jištění lanem - ale tam byl ještě sníh! Nakonec jsme uklouzli po sněhovém poli a sestupovali bez cesty v terénu. Teprve dále dolů jsme pokračovali po značené cestě vpravo nad skalními stěnami u jezera k chatě. Jezero bylo téměř celé zasněžené. Jakmile jsme se dostali na dno, dopřáli jsme si na sluneční terase dort a kávu. Byli jsme opravdu rádi, že jsme den přežili ve zdraví!

Den 4: Friesenberghaus (2 498 m) - Pfitscherjochhaus (2 275 m), doba chůze: cca 6 - 7 hod.

Tato etapa vedla po krásných vysokohorských stezkách lemovaných kameny a skalami bez obtížných úseků směrem do Jižního Tyrolska a nabízela nádherné výhledy na přehradu Schlegeis. Rozhodli jsme se vynechat nocleh na chatě Olperer Hütte, protože z Friesenberghausu to bylo jen 2 hodiny chůze. Cestou jsme potkávali sviště a četné ovce, které nejevily známky plachosti. Kolem oběda se od jihu přihnaly tmavé mraky. Poslední hodinu jsme šli pěšky k Pfitscher Joch, přechodu do Itálie. Všude kolem nás už pršelo a hučelo, ale kromě několika kapek na posledních metrech jsme jako zázrakem zůstali v suchu. Jakmile jsme došli k chatě, strhla se bouřka s blesky a prudkým deštěm. Večer se obloha vyjasnila a my jsme prozkoumali stěny kolem chaty, které tu zůstaly po bývalé pohraniční stráži. Aperol Spritz v zapadajícím slunci dovršil prázdninový pocit. Díky své nízké poloze a snadné dostupnosti je Pfitscherjochhaus méně chatou a více hostincem - nabízí dokonce komfort pokojů se sprchou/WC.

5. den: přes Landshuter Europahütte (2 693 m) na parkoviště Vals (1 350 m), doba chůze: cca 8 hod.

Poslední den nás čekalo jasné ráno a především spolehlivá předpověď na celý den. To znamenalo, že jsme si mohli bez obav vzít celý den na etapu. Od Pfitscherjochhausu jsme se vydali po historické vozové cestě (narovnané kamennými zídkami a deskami a široké asi 1 metr), která kdysi sloužila k přepravě materiálu a zásob pro italskou pohraniční stráž, k chatě Landshut Europahütte. Kousek před chatou jsme museli vystoupat do kopce po cestě vyšlapané do sněhu ve vlásenkových zatáčkách. To byla asi nejtěžší část trasy. Po krátkém přemýšlení jsme se rozhodli, že před obědem vystoupáme na nedaleký Kraxentrager (2 999 m). Odměnou byl výhled z vrcholu! Po návratu na chatu, posilněni obědem a zajímavými historkami, které nám vyprávěl domácí Helmut Holzer z dob pašeráků, jsme se vydali na sestup do údolí Valsertal. Přes Sumpfschartl a Lange Wand (pozor na žebřík!) jsme sestoupili na Zeischalm a nakonec zpět na parkoviště u chaty Geraer Hütte.

Etapy jsou obecně o něco jednodušší než na túře na chatu Gschnitztal, proto jsme podnikli krátké výlety na okolní vrcholy a do bývalého molybdenového dolu pod Alpeiner Scharte. Přesto je túra zařazena do kategorie středně těžká až těžká, protože kromě etap mezi Friesenberghausem a chatou Landshuter Hütte je třeba překonávat obtížnější úseky s lanovými pasážemi a strmým terénem. Klíčovými úseky celé túry byly sestup z nejvyššího bodu Friesenbergscharte k Friesenberghausu s několika lanovými pasážemi a velmi strmým skalnatým terénem a sestup přes "Lange Wand" do Valsertalu, kde je třeba sestoupit po žebříku s lanovým jištěním.

Závěr: Velmi malebná túra na chatu, ale s menší osamělostí na hoře. Potkáte zde mnoho dalších turistů se zajímavými příběhy a různými cíli. Cesty jsou dobře udržované a značené, ale musíte mít jistou nohu a hlavu na výšky. Na vysokohorské túře jsou černé horské cesty, i když je obecně zařazena do kategorie středně náročných.

V každém případě jsme si společný pobyt v horách užili a už teď přemýšlíme o dalším zájezdu... Berg Heil!